Psycholog i psychiatr říká, že všechno co vytvoříme je obrazem naší duše

Postupně sem budu přidávat nějaký shonen ai obrázky možná, že se mi podaří napsat nějakou tu povídku. Z pozdravem Vaše bláznivá Kaminaru-san.

PS: jednou možná bude tento blog nepřístupný osobám mladších 18 let, jestli si troufnu i na nějakou yaoi povídku.

A ještě jedno upozornění reklamy a prozby o hlásek ihned mažu nestojím o ně. Jediný reklamy a prozby o hlásek, který přežiju jsou od mých SB, za které velmi ráda hlásnu.

Jednorazové povídky

Odvaha udělat něco čeho se bojíme se vyplácí

11. června 2010 v 13:51 | Kaminaru-san
Neděste se, ale další pokus o povídku tentokrát jednorázovku

Odvaha udělat něco čeho se bojíme se vyplácí

Můj pohled na tento svět se změnil. Už vím, že každý může milovat a být milován. Jen někteří nemají pochopení pro lásku ke stejnému pohlaví, ale to je jejich chyba ne má. Poprvé jsem ho potkal když jsem byl s kamarády v jednom klubu seděl tam v rohu místnosti s tím svým smutným pohledem. Každou noc jsem se tam vracel s nadějí, že ho opět spatřím, ale neměl jsem štěstí. Než jsem ho potkal podruhé uplynuly dva týdny, ale mě to připadalo jako několik let. Měl na sobě maskačové kraťasy a černé tričko a opět ten smutný pohled, který mě ničil.

" Ahoj " pozdravil jsem ho, ale moc nadšeně nevypadal spíše naopak ještě víc byl smutný. Neodpověděl mi na pozdrav jen tak tam smutně stál a díval se na mě jako na ducha. Opět jsem se ho snažil na něco zeptat tentokrát s úspěchem jmenoval se Hano s těžkostmi jsem z něj dostal i jeho věk tj. 18 připadal jsem si jako bych někoho vyslýchal . On tam jen stál s rukama v kapsách a odpovídal.

Začaly jsme se pak scházet denně byl pro mne jako droga chtěl jsem ho mít pořád u sebe tehdy jsem si to uvědomil byl pro mě vším nemohl jsem bez něj být ani den bylo to bez něj strašné celý svět byl pro mě černý začal jsem toužit po jeho těle, ale nemohl jsem ho mít nechtěl jsem mu ublížit tak dlouho trvalo než mi začal věřit nechtěl jsem o to přijít jen aspoň jednou ho políbit, ale nemohl jsem ta představa , že bych ho mohl ztratit byla strašná.

Dny utíkaly a já po něm čím dál víc toužil. Několikrát jsem to málem udělal, ale jen málem. On se začal konečně usmívat, když se usmíval byl ještě víc roztomilý. Dívat se na něj a nemoct ho mít bylo peklo. Dnes se opět máme setkat. Dnes už to nevydržím.

Ty hodiny s ním rychle ubíhají za chvíli opět budu bez něj. Dívat se už na vždy do jeho modrých očí to je jediné mé přání, které se mi nejspíše nikdy nesplní. Doprovázím ho k jeho domu jdeme mlčky ani jeden z nás se neodvažuje prolomit tohle ticho. Už stojíme před jeho domem opět ho musím nechat jít, ale nechci. Chytím jeho ruku on se ke mně otočí a než stihne něco říct políbím ho. Je mi jedno co bude pak za tento polibek dám klidně i svůj život.

Nevěřil jsem tomu, ale on polibek přijal. Usmál se na mě a jen tiše řekl " Já se bál, že kdybych tě políbil já tak by byl všemu konec teď už vím, že strach byl zbytečné miluji tě! "

To co jsem od něj uslyšel pro mě bylo to nejcennější od té chvíle jsme byly spolu. Nikdy nebudu litovat, že jsem s ním on je moje všechno bez něj bych to už nikdy nebyl já.

Smrt hrdiny

25. listopadu 2009 v 10:06 | Kaminaru-san
Pro I_LOVE_KAKASHI a všechny mé SB. Mám Vás moc ráda

Vítr si hraje s květy bílích lilii, které leží na hrobě mladého chlapce. Na jeho náhrobku je vytesáno jméno Naruto Uzumaki. Všichni dokonce i nebe pro něj pláče. Jeho smrt všechny zármoutila. Dříve byl nazýván monstrem teď hrdinou celé vesnice. Každý kdo příjde k jeho hrobu vzpomíná na chvíle s ním. Sakura na to jak byl do ní zamilovaný a ona milovala Sasukeho. Iruka- sensei jak chodil s Narutem na rámen vzpomínal na jeho smích, který dokázal i když mu nebylo dobře, vykouzlit na své tváři. Naruto pro něj byl vlastním synem.

Každý na něj vzpomínal jako na hyperaktivního, tvrdohlavého ninju, který měl sen. Jeho sen byl stát se hokagem. Ten se mu bohužel nesplnil osud mu nepřál. Umřel smrtí hrdiny zachránil ty který miloval. Liška, která v něm byla zapečetěna dokonce i ona nechtěla jeho smrt. Snažila se ho až do poslední chvíle zachránit, ale nepodařilo se jí to.

Mluvíme o přítomnosti, ale teď je čas podívat se do minulosti a zjistit proč zemřel.

Již dlouho žil Naruto se svojí láskou Hatekem Kakashim dříve senseiem teď milencem. Byly do časy kdy byl štastný nebo si to aspoň každý myslel. Plnil vzorně mise. Ale Kakashi na něm poznal, že není v pořádku, že mu něco chybí. Naruto mu vždy když se ptal odpověděl, že nic a usmál se Kakashi se nedokázal ptát znovu, protože ho jeho sladký úsměv vždy přemluvil. Ten den, kdy se to stalo byl Naruto jiný. Jeho tvář která vždy vyzařovala štěstí nyní vyjadřovala smutek, vztek a beznaděj a to ve chvíli, kdy byl zavolán do kanceláře hokage a ta mu oznámila, že jeho milovaný Kakashi byl zabit jeho dříve nejlepším přítelem Sasukem. Jeho srdce zalil vztek v tuto chvílí chtěl jediné a to zabít Sasukeho, kterého chtěl dříve přívést zpět.

Hledal ho několik dní až ho našel. Naruto se na něj koukl uplně chladným pohledem až ho to samotného zarazilo.

" Proč Sasuke? " při této otázce začali z nádherných modrých očí kanout slzy
" Protože si můj a nikdo mi tě nevezme. Neboj teď jsou na řadě tví přátelé po jejich ztrátě ti zbydu jen já. " Zlostný smích se rozlinul Sasukeho skrýší.
" Nenechám tě Sasuke. Šáhni na ně a slibuji ti, že budeš trpět. "
" Ale Naruto já vím, že to nedokážeš, protože mně miluješ. " Opět následoval zlostný smich
" Miloval sem Kakashiho. Ne tebe!! "

Po této větě začal souboj, který byl velmi těžký. Sasuke nečestným způsobem zabodl meč do zad Naruta. Ten zaůpěl bolestí. sesul se na kolena. Sasuke mezitim vytahl druhou katanu a přešel tak aby viděl jeho tvář. " Když nemůžeš být můj tak nikoho! " Sasuke zasadil poslední ránu přímo do srdce a zároveň i Naruto zasadil sasukemu první a poslední ránu kunaiem, který měl až do teď schovaný.

" Neumírej maličký! Neeeeeeeee! "
" Promiň Kyu, ale já bych už stejně nemohl žít bez Kakashiho "
" Maličký "
" Sbohem Kyu. "
" Sbohem maličký i když jsme se ze začátku nesnesli měl sem tě moc rád. "
" Já tebe taky. "

Blonďáček se sesul k zemi a posledním zbytkem své síli řekl " Miluju tě Kakashi. "
To byly poslední slova Naruta Uzumakiho hrdiny jeho vesnice. Nýní leží jeho hrob u hrobu Hatake Kakashiho jeho lásky.

Opět

21. listopadu 2009 v 13:38 | Kaminaru-san

Vzhlížej k nebesům s nadějí
Zázraky se někdy dějí

Nepřestaň se smát
Život jde dál

Když naději ztratíš
Pak se jen trápíš

Osud a nahoda si snámi svou hru hrají
Jen oni pravdu znají

Slza dopadá k zemi
V očích štěstí už není

Potůček krve po ruce stekaje
Dívka svůj život ukončuje

Splněné přání

2. července 2009 v 18:50 | Kaminaru-san

Z touto povídkou soutěžím u Riuu na blogu ( doufám, že nevadí, když to sem dávám, jestli jo tak tenhle článek smažu) budu moc ráda, když ti kterým se líbí pro mně hlásnou zde.

Splněné přání

Dívka v tmavém koutě sedí. Očích slzy. V srdci bolest. Tělo poseté jizvami. Duše rozdrásaná na kousky. Mysl obalená temnotou. Ruce třesoucí se strachem. Tváře bělejší jak křída. Vlasy černé jak sama temnota. V hlavě jí z ní jen jedna otázka. Proč zrovna já?

Vždyď já ho milovala. Své srdce i z tělem jsem mu dala a pro něj to bylo málo. On si chtěl jen užívat. Popíjet z kamarády, ale proč teda říkal, že mně miluje. Byla to od něj jen taková malá lež nebo mluvil pravdu. To je teď vlastně jedno. Já už nemám naději na záchranu. Nemám ani proč bych jí chtěla. Všichni mně odvrhli. Rodiče, příbuzní i ti, kteří nosili masku přátelství, jejich zrada mně bolela asi nejvíc, protože jim jsem nejvíc věřila. A teď jsem tady ve starým skladišti a jen pavouci, švábi a krysy jsou mými spolubydlícími. Už se to nedá vydržet. Ta věčná samota. Ten pocit bezmoci a myšlenky na to co bylo a už nikdy nebude.

Můj život byl celkem normální. Měla jsem milující rodiče, hodně přátel, ale jedna událost to všechno změnila. Kvůli jedné osobě jsem to vše zahodila. Kéž bych nebyla zaslepena láskou, kdybych tak věděla, že se ženu do záhuby. Rozum mi říkal, že bych neměla, ale srdce říkalo opak. Ach ano to zrádné srdce, které skoro vždy vyhraje nad rozumem. Jak jsem jen mohla být tak hloupá.

On je teď se svou novou přítelkyní a já jsem zde sama. Ničí mně to mám strach, že už mně nikdy nikdo nebude mít rád. Chci je zpátky svou rodinu a svý přátele. Kéž bych mu nepodlehla. Už nemám nic. Vůbec nic. Jen bolest tu nesmírnou bolest, která se nedá vydržet. To je to jediné co mi zbylo. Jen to jediné.

Já už nechci žít. Já chci zemřít. Dnes se mi to nejspíše splní. Je tu strašná zima. Nejspíš dnes už umrznu. A tím skončí mé utrpení má bolest. Dívka usíná se šťastným úsměvem na tváři.

>>>>>>>druhý den v novinách<<<<<<<

Osmnáctiletá dívka dnes k ránu umrzla ve skladišti. Na její tváři byl šťastný výraz.

Slib, který neměl být nikdy dán

29. května 2009 v 15:51 | Kaminaru-san
Další depresivní povídka, která je pod perexem. Snad mně neukamenujete. Původně měla být dárek k narozeninám pro terkic, ale podle mně je jako dárek nevhodná a proto pro tercik mám připravenou jinou a nespadni ze židle není depresivni, ale nevím jestli ti ji pošlu na email. No a tady je otázka na tebe můžu ji uveřejnit na svém blogu, protože mám pro tebe ještě něco, kdyby ti to teda nevadilo.

Když je ruka vedena srdcem a duší

27. května 2009 v 13:53 | Kaminaru-san
Tohle není povídka takže to nemusite číst je to jen něco co vytvořila má ruka, která byla vedena mým srdcem a mou duší. Mysl bohužel nebyla přítomna. Ani se nedivím tohle dílo vzniklo dnes po půlnoci hodně po půlnoci takže vlastně dneska. Bohužel nevím kam to dát tak je to v povídkách snad mně za to nezabijete.

Když je ruka vedena srdcem a duší


Přišel den, kdy zkončily dětské sny a bylo na čase následovat pro někoho krutou realitu. Hraní zkončilo a bylo na čase poznat život. Jak je těžké žít, když nemáte žádnou jistotu. Vlastě jednu ano a to smrt.

Nastal čas sundat si růžové brýle z očí a vidět svět takový jaký je, že není jen bohatství, ale i chudoba, že není jen láska, ale i nenávist, že není jen lidskost, ale i krutost, že není jen štěstí, ale i smůla, že není jen síla, ale i slabost, že není jen jistota, ale i nejistota, že není jen zdraví, ale i nemoc.

Je čas poznat, že všechno má dně strany. Stranu dobra a zla. Jinu a jangu, že všechno má svůj opak to jest protiklad. Svůj zvrácený obraz, že všechno má svůj rub i líc.Stejně jako jedna mince. Zima je přeci protikladen tepla, tma zas světla, den je přeci opakem noci a dobro opakem zla.

Existují lidé zlí, ale i hodní. Hamižní, ale i rozdavačný, přející a nepřející. Lidé kteří chcou ostatním pomoct ale i lidé kterým je osud jiných lhostejný. Jsou lidé kteří chcou chránit tento svět, ale i lidé kteří ho chcou zničit. Lidé kteří věří v existenci boha, ale i ti kteří jeho existenci popírají.
Někdo říká, že je nebe pro ty kteří čistou duši bez hříchů. Jejímž opakem je peklo které je pro lidi z duší plnou hříchů.

Já vím, že nepůjdu do nebe. Vždyď si totiž nevážím toho největšího daru od boha ze všech a to svého života.Ano nevážím si ho, protože věřím, že moje narození byl omyl který nikdy neměl nastat. Už to tak je nevím jakem má můj život smysl. Nemám žádný životní cíl, ale i tak věřím v pár věcí a to jest v přátelství, lásku, rodinu a smrt. Ano ve smrt věřím nejvíc, protože jedině ona je spravedlivá a jednou si vezme nás všechny.

Volba

25. května 2009 v 19:03 | Kaminaru-san
Tohle je pokus o jednorázovku je to docela divný nevím jestli se Vám to bude líbit, ale předem děkuju za komentáře Vaše smutná Kaminaru-san.

Lidská nenávist

15. května 2009 v 21:40 | Kaminaru-san
Další krátká povídka. Moc se mi nepovedla. Jako vždy je pod perexem, kdo čte mí povídky tak ví proč.

Kam až může zajít závist

14. května 2009 v 12:43 | Kaminaru-san
Další velmi krátká povídka, která je opět pod perexem kvůli možné psychické ujmě.

Že by to byl úchyl

11. května 2009 v 16:13 | Kaminaru-san
Tohle je nejspíš moje poslední povídka. Je krátká, ale doufám, že se bude líbit. Jako vždy kvůli možné psychické ujmě je pod perexem

Nezodpovězené otázky

9. května 2009 v 22:08 | Kaminaru-san
Tato povídka je o týrání zvířete. Je to něco jako můj protest proti němu. Je velmi krátká, ale myslím, že obsahuje většinu toho co jsem chtěla, aby obsahovala. Opět upozornění kvůli možné psychické ujmě je povídka pod perexem

Jsou všichni lidé necitlivý, hamižní a myslí jen na sebe

8. května 2009 v 16:19 | Kaminaru-san
Další krátká povídka. Nevím jestli se někomu bude líbit, ale doufám, že ten kdo ji bude číst napíše komentář aspoň krátký a jinak jako všechny mé díla je kvůli možné psychické ujmě pod perexem pod perexem

Tak to bylo, je a bude

6. května 2009 v 19:04 | Kaminaru-san

Opět povídka u které hrozí psychická ujma, proto je pod perexem

Kéž bych se nikdy nenarodil

2. května 2009 v 18:09 | Kaminaru-san
Čtete tuhle krátkou povídku ze své vlastní vůle.Kvůli možné psychické ujmě je pod perexem

..................Poslední myšlenky před smrtí.......

11. března 2009 v 18:36 | Kaminaru-san
..................Poslední myšlenky před smrtí.......


Teď když umírám nejvíc ze všeho mi chybí on, jeho úsmev, rty, oči doteky, ale s tím už nic nenadělám, protože ho už nikdy neuvidím. Toho který mi vždy pomáhal a chránil mně, když mně ostatní uráželi každý můj problém jak říkal on byl i jeho.
Nejdřív přátelé pak milenci to byl náš osud. Proč se to muselo stát? Proč mně ve vesnici kterou jsem milovala nazvali zločincem? V ní jsem měla vše co pro mě bylo důležité své přátele a hlavně jeho.
Kdybych se aspoň teď s ním mohla rozloučit, ale není mi to dovoleno. Pomalu, ale určitě ztrácím vědomí a můj život vyhasíná, ale je mi to jedno, protože už dávno umírám, protože každý den, každou hodinu, minutu, sekundu mi chyběl. A to pro mě je horší než smrt život bez něho. Z každou kapkou mé krve, která dopadá na zem odchází má naděje, že ho někdy uvidím, obejmu a políbím a řeknu mu, že ho miluju. To je jediné co teď chci říct mu jak moc jsem ho milovala, jak pro mě bylo těžké. Jak jsem každou noc snila o tom, že jsem opět v jeho náručí, jak se milujeme.
Začalo pršet. I den den kdy jsme se poprvé viděli tak pršelo. Zrovna byl se svou akademii na misi v mé původní vesnici. Po té co misi dokončil často chodil k nám do vesnice. Vždy když jsem se ho zeptala co tam dělá odpověděl, že se potřeboval jen projít vždy po téhle větě zčervenal.Později jsem se se svými opatrovníky přestěhovala do Konohy. Od té doby se nešel procházet do vesnice z které jsme se odstěhovali. Začali jsme se čím dál častěji potkávat pak jsem nastoupila do akademie tak jsme se viděli každý den. On byl ješte ten rok zařazen do tří členého týmu ja o dva roky později oba jsme pilně trénovali často společně. Byly to krásné časy.
Za pár let se z našeho přátelství stala láska i když mám říct stala když já ho milovala od prvního okamžiku co jsem ho uviděla a u něj to bylo prý stejné. Po měsíci chození jsme spolu začali bydlet. Byly to nejhezčí roky mého života, ale bohužel nic hezkého nevydrží věčně. Nás nerozdělilo to, že by jeden z nás přestal milovat druhého, ale jedna mise. Po tom co zemřeli mí přátelé a mně ošetřili vesničané, které jsme chránili. Vesničané mi potom co jsem se probrala řekli, že jsem spala dva týdny a byla jsem obviněna za zabití svých společníků svou milovanou vesnicí.
Nemohla jsem se tam vrátit, proto se ze mě stal ninja, který lový vrahy. A to se mi dnes stane asi osudným, ale i tak jsem štastná, konečně bude aspoň moje duše s ním z mou jedinou láskou.
" Yumi"
už začínám mít halucinace slyším jeho hlas a to je nejspíš naposledy
" zbohem má jediná lásko"
poslední slova která vyřkla dívka která milovala jediného muže a on miloval ji poslední myšlenky patřily jemu i v poslední své chvíli myslela jen na něj.
" yumi, kde seš "
k jejímu bezvládnému tělu přiběhnou dva ninjové
" Yumi to né"
jeden z nich si bezvládné tělo přitáhne k sobě z jeho očí pomalu kanou na její tělo slzy. Jeho společník ho obejme kolem ramen
" pojď zaneseme její tělo do vesnice ať jí můžou pohřbít. "
" ano maš pravdu "
i když ten muž nepřestává plakat doběhli před brány Konohy. Plačící muž na ni pohlédne
" lásko jsme doma"
Druhý den byl pohřeb.
" Byla velmi schopná kunoichi její smrt je pro nás všechny bolestná i přes křivé obvinění nepřestala věřit ve spravedlnost byla opravdový hrdina hodný úcty " toto pronesl Hokage.
Po té byl obřad ukončen všichni odešli jen dvě osoby stojí u jejího hrobu. Jeden který pro ni plakal, protože ztratil svou jedinou lásku a jeho kamarád, který ho utěšoval
" vždy se na tebe bude koukat z nebe, tak neplač ať na tebe může být náležitě hrdá, Izumo"
" ano asi máš pravdu, Kotetsu " políbil kytici bílých růží a položil je na její hrob
" vždy jsi měla ráda bílé růže miluju jen tebe a vždy budu jednou se určitě bude opět spolu na druhé straně do té doby na mně počkej, má nejdražší Yumi "



Děkuji předem za každý komentář jak k povídce tak k obrázku, který jsem nakreslila speciálně pro tuto povídku.
 
 

Reklama