Psycholog i psychiatr říká, že všechno co vytvoříme je obrazem naší duše

Postupně sem budu přidávat nějaký shonen ai obrázky možná, že se mi podaří napsat nějakou tu povídku. Z pozdravem Vaše bláznivá Kaminaru-san.

PS: jednou možná bude tento blog nepřístupný osobám mladších 18 let, jestli si troufnu i na nějakou yaoi povídku.

A ještě jedno upozornění reklamy a prozby o hlásek ihned mažu nestojím o ně. Jediný reklamy a prozby o hlásek, který přežiju jsou od mých SB, za které velmi ráda hlásnu.

Kam až může zajít závist

14. května 2009 v 12:43 | Kaminaru-san |  Jednorazové povídky
Další velmi krátká povídka, která je opět pod perexem kvůli možné psychické ujmě.


Kam až může zajít závist

Život vyhasíná. Tělo chladne. Dřívé klidný dech teď pomalu ustává. Srdce zpomaluje svoje bití. Krev se mísí z kapkami dopadajícího deště. Beznaděj obklopující mysl. Poslední slzy dopadajíc na chladnou zem. Každým dechem se vytrácí život. Každým pokusem o malý pohyb projede tělem nesnesitelná bolest. Poslední slova snažíc se vyřknout. Ta slova z kterými odejde duše pryč z těla.

>>>>>>>o pár minut dřív<<<<<<<<<

" Už mně štve tvý chování "
" Jak? "
" Jseš hrozně náladová. Chvíli se směješ pak brečíš. Večer se neustále převaluješ. Už se mnou ani nechceš milovat. "
" Vysvětlím ti to. "
" Já už o vysvětlení nestojím už mi to řekla Sany. Máš milence. Jak si mi to mohla jen udělat. Já tě miloval víc než cokoliv na tomto světě a ty mně podvádíš. Jak si jen mohla. "
" Ale to není pravda nemám milence. "
" Tak kam si teda tak často chodila. Ke kamárádkám to nebylo. Vypadni nechci tě už vidět. "
" Ale to je lež. Nech si to prosím vysvětlit. "
" Ne vypadni! Nestojím o další tvou lež. "

>>>>>>>>>>>> teď<<<<<<<<<<<<<

Žena leží v kaluži krve. Její dech ustál. Její srdce už nebije. Její mysl je obalená temnotou. Na její záchranu je pozdě. Přivolaní zachranáři mohli jen vyřknout ten nejhorší ortel. Nedá se jí již pomoci je mrtvá. Smrt si vzala ženu která nadevše milovala.

Její muž byl pozván k idenfikaci, když viděl její bílé, studené tělo bez života rozplakal se.

" Je to moje vina. "
" Jak to myslíte? "
" Hrozně jsme se pohádali řekl jsem ať vypadne. Vyběhla z našeho domu. Běžela pryč. To já měl být mrtví ne ona. "
" Je nám to líto. Srazilo ji auto. Řidič odjel bez toho, aby ji pomohl, kdyby byly okanžitě zavolání lékaři mohli aspoň ji zachránit. "
" Jak aspoň ji? "
" Aha Vy to asi nevíte, ale byla v 3. měsíci rizikového těhotenství. Řekl nám to její doktor před chvílí. Její stav byl vážný musela často chodit na kontrolu, ale byla odhodlaná si dítě nechat i když bylo rizoko, že i ona zemře. Je nám to velmi líto. "
" Néééééééééééééééééééééé! "

Poslední slova jeho ženy byly " Miluju Tě, jsem těhotná."
Teď muž lituje toho, že ji nevyslechl, že věřil Sany. Ta která lhala, protože ho chtěla jen pro sebe a nejen jeho kamarádství chtěla mnohem víc. Kvůli závisti byly zmařeny dva neviné životy. Kam až lidská závist může zajít? Jaké jsou její hranice? Tyto otázky ještě nikdo nezjistil a nejspíše ani nikdy nezjistí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 terkic terkic | Web | 14. května 2009 v 17:47 | Reagovat

to bylo krásný :-), já ty tvé povídky prostě miluju, na konci mi tekly slzy  :-(  

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama