Psycholog i psychiatr říká, že všechno co vytvoříme je obrazem naší duše

Postupně sem budu přidávat nějaký shonen ai obrázky možná, že se mi podaří napsat nějakou tu povídku. Z pozdravem Vaše bláznivá Kaminaru-san.

PS: jednou možná bude tento blog nepřístupný osobám mladších 18 let, jestli si troufnu i na nějakou yaoi povídku.

A ještě jedno upozornění reklamy a prozby o hlásek ihned mažu nestojím o ně. Jediný reklamy a prozby o hlásek, který přežiju jsou od mých SB, za které velmi ráda hlásnu.

Pomsta nebo láska? Co vyhraje

26. října 2008 v 18:41 | Kaminaru-san |  Povídky

Pomsta nebo láska? Co vyhraje

Proč jsem tady?…Proč pořád žiju?… Proč mě ušetřil?
Když za tu námahu nestojím, jsem jen 17 letá černovláska, která se stala samurajkou a to jen proto abych se pomstila. Těm kteří mi zničili život….těm kteří mi zabili rodinu… těm co z celého svého srdce nenávidím.

Věděl, že jsem zabila?…sakra na co myslím jasně že to věděl všude po vesnicích je plakát s mojí podobiznou a na něm KDO CHYTÍ TUTO VRAŽETKYNI DOSTANE VYSOKOU ODMĚNU A NEZÁLEŽÍ JESTLI BUDE ŽIVÁ NEBO MRTVÁ.

Tak proč když to věděl mě zachránil. Sakra, sakra, sakra myslím tady na to proč, ale nemyslím na to jak odsud zdrhnou musím dokončit svou pomstu za každou cenu.

Z jejího rozmýšlení vytrhne až zvuk otevíracích dveří a za nima on ten, který ji neudal….ten který ji ošetřil její rány.

"Tak ses už probudila. Myslel jsem, že už se neprobudíš. Ošetřil jsem všechny tvoje rány." "Díky, ale mám jednu otázku." "No povídej, jakou?" "Proč jsi mně zachránil,když víš že je na mně vypsaná odměna?" "No tak to je dobrá otázka, na kterou ti nemůžu odpovědět, protože to sám nevím."

No super on ani neví proč mně zachránil. Ach jo měla bych vstat a vydat se na cestu. Zkusím se posadit.

černovláska se snaží posadit, ale nedokáže to bolest to nedovolí "sakra co to děláš tvé zraně se ještě nezahojili v klidu si lehni" Jeho tón černovlásku zarazil a nebyla sama jeho to překvapilo také "Odpočíň si ti jdu připravit něco k jídlu tak tu klidně lež, rozumíš" černovláska jen zakývala hlavou na souhlas.

Po chvíly muž přinesl tác, který položil před černovlásku a na něm byla že a opečená ryba. "No tak jez." řekl a pokynul rukou aby jedla. Nemusel moc dlouho čekat a jídlo bylo pryč. Muž se začal smát "Proč se směješ?" "To nic neř to. Jak se jmenuješ?" zeptal se teď už najezené dívky."Proč to chceš vědět?" "Chci znát jméno toho koho jsem zachránil, ale jestli ti to vadí tak mi ho říkat nemusíš."

Muž už odcházel z pokoje, když uslyšel její hlas "Jmenuji se Arven a jak se jmenuješ ty?" "Já jse jmunuju Ashitaka" Jen co zavřel dveře tak Arven začala přemýšlet.

Hmm….takže můj zachránce se jmenuje Ahitaka. Co jen může být zač, ale je pravda, že je pohledný jeho dlouhé černé vlasy, jeho černé oči, jeho jemné rysy, sakra měla bych radši vymyslet co budu dělat. Místo toho abych se tady rozplývala nad ním.

Ale v jejím přemýšlení opět vyrušil Ashitaka, který vcházel do pokoje. Mám se jí zeptat nebo mlčet. Nakonec se rozhodl se zeptat "Arven,proč je chceš zabít" "Protože oni mi zabili rodinu a potom slíbila na hrobu svých rodičů, že zabiju jejich vrahy i kdybych měla zemřít." Ale to už po její tváří skanuli slzy smutku a nenávisti. "Aha chápu." "Jak to můž chápat, když tobě nikdo nezabil rodiče před očima." Poté Arven provinile sklopila svůj zrak k podlaze "Promiň Ashitako, ujely mi nervy omlouvám se ti" "To nic já…neměl jsem říkat, že to chápu, když nemůžu svý rodiče nepoznal vychovávala mně teta."

Ashitaka po této větě odešel z pokoje a nechal Arven samotnou. Arven v klidu usnula až do doby než ji Ashitaka probudil, aby ji mohl znovu vyčistit a převázat rány. Tak to probíhalo asi čtyři týdny než se Arven mohla hýbat bez bolestí. Chtěla odejít a zároveň zůstat. Tady o ni pečoval Ashitaka připomnělo to jak se oni starala máma, když byla nemocná. Při této zpomínce opět začali stékat po tvářích slzy, které dopadali na kamenou podlahu.

Až se konečně dala po psychické stránce dohromady odešla z domku kde byla po dlouhé době štastná…..kde poznala jeho jejího zachránce a muže do kterého se zamilovala, ale odmítala si to přiznat. Šla dlouho do noci. Zastavila se až v lese kde rozdělala oheň a usnula.


To se zrovna vrátil Ashitaka z lovu "Arven, kde si? No tak Arven" šel se podívat do pokoje kde dříve odpočívala a tam našel na kusu papíru napsané:


Pokračování za okamžik povidka má totiž více jak 20000znaku tak ji dam na dvě části

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama