Psycholog i psychiatr říká, že všechno co vytvoříme je obrazem naší duše

Postupně sem budu přidávat nějaký shonen ai obrázky možná, že se mi podaří napsat nějakou tu povídku. Z pozdravem Vaše bláznivá Kaminaru-san.

PS: jednou možná bude tento blog nepřístupný osobám mladších 18 let, jestli si troufnu i na nějakou yaoi povídku.

A ještě jedno upozornění reklamy a prozby o hlásek ihned mažu nestojím o ně. Jediný reklamy a prozby o hlásek, který přežiju jsou od mých SB, za které velmi ráda hlásnu.

Zatím opět bez názvu první část

8. listopadu 2010 v 12:22 | Kaminaru |  Povídky
Temnota ovládla moji mysl, duši i srdce. Už nehledám spravedlnost, protože ji nenajdu. Vzdala jsem to již dávno. Bolí to, ale je to lepší než jejím hledáním promarnit celý život a ztratit vše co mám. Jsem jen nástroj na zabíjení nic víc mým údělem je plnit mise. Mé jméno je Kayame Arenoy bydlím v opuštěném sídle, které je součásti Konohy. Lidé sem nechodí, protože se bojí. Jen málo z obyvatel Konohy o mě ví. A tak je to nejlepší i když to chce třetí hokage změnit. Chce, abych se stala mistrem třech dětí. Možná si myslí, že to změní můj pohled na svět, ale nejspíše se mýlí. Ten pohled se už nikdy nezmění to nejde. Už jen proto co jsem zažila a "co" jsem.
" Chci Vám představit nového mistra 11. Týmu Kayame Arenoy. Přeji Ti hodně štěstí a dobré nervy při jejich výcviku."
" Děkuji, ale není nikdo vhodnější k jejich výcviku?"
" Není už jen proto, že jeden z nich je stejně jako ty lykan."
"Cože Hokage sama to nemůžete dovolit lykani by měli být vyvražděni do jednoho jsou to krvežíznivá monstra. " ozvalo se z hloučku lidí v pracovně
"Můžete tedy s tím vyvražďováním začít u mě."
Okřikla ho a proměnila se do své vlčí podoby. Zavrčela na něj a přitom jí byly vidět její bíle a ostré tesáky. Byla vzácný druh lykana po proměně se změní do bílé vlčice z rudýma očima. Kayame se proměnila zpět do své lidské podoby byla to černovláska z hnědýma očima.
"Copak tebe přešla chuť na vyvražďování?"
"Ty seš lykan?!"
"Sakra ty si to poznal. Ty seš mi, ale hlavička chytrá."
"Ano Kayame je lykan a velmi vzácný. Kayame přestěhuješ se do ubytovny v Konoze a Zítra začneš z výcvikem."
"Dobře Hokage-sama."
"Můžeš jít"
Kayame zmizela z místnosti.
"Hokage jste si svým rozhodnutím jistý?"
"Ano jsem a Vy už taky jděte nebo snad nemáte dost práce?"
Všichni zmizeli. Hokage začal listovat v papírech a přemýšlel, jestli přece jen udělal svým rozhodnutím dobře. Kayame byla dobrej ninja plnila ty nejtěžší mise bezproblému. Dalo se jí ve všem věřit. Jen byla velmi tichá a uzavřená a on se jí ani nedivil po tom všem co si zažila. Jako lykan to neměla lehké byla na tom ještě hůř jak Naruto na něj se sice dívají jako na monstrum, ale s ní taak jednaly. Zažila se hodně a to jí ještě více posílylo v její osamělosti.
Jsem zvědavá jakej ten tým 11. bude. Snad to půjde dobře. Teď jen zbalit a přestěhovat se, kdyby se mi aspoň chtělo. V jejím rozjímaní jí vyruší klepání na dveře.
"Kdo je tam?"
"Ehm jsem Iruka hokage mě poprosil, abych ti pomohl ze stěhováním."
"To je v pořádku můžeš jít nepotřebuji pomoci. Zvládnu to sama."
"Ale no tak nech mě ti pomoci. Prosím."
"No tak dobře, když nemáš nic lepšího na práci."
Kayame otevřela dveře a pustila Iruku dovnitř.
"Tak pojď nebo chceš stát ve dveřích?"
Iruka vešel do domu a následoval Kayame nahoru po schodech do její ložnice a přitom si jí ze zadu prohlížel. Vešli do dveří velkého pokoje, kde už Kayame měla hodně věcí zabaleno. Zbývaly jí už jen pár maličkostí. Iruka ihned popadl jednu z krabic a šel jí zanést do jejího nového bytu v Konoze. Celé stěhování se protáhlo až do večera. Pomohl jí i vybalit věci a připravit se na zítřek.
"Děkuji za pomoc Iruko."
"Nemáš zač."
Usmál se na ni a šel ke dveřím. Najednou se zastavil.
"Ehm Kayame nechces jít do Ichiraku ramen na večeři. Po tom stěhování musíš mít hlad."
"No tak hlad mám, ale jsem bez peněz ještě jsem nedostala zaplaceno za včerejší misi."
"Já to myslel tak, že tě zvu." Začervenal se
"Tak dobře, ale příště zvu já tebe. Souhlasíš?"
"Dobře."
Vyšli z bytu a šli směrem k Ichiraku ramen.
"Kayame, můžu se tě na pár věcí zeptat?"
"Ano můžeš jen se ptej."
"Kolik ti vůbec je? Pokud nechces neodpovídej."
"Ne v pořádku je mi 21. Ještě něco tě zajímá?"
"Co ráda děláš?"
"Na to je těžké odpovědět já jen plním mise a trénuju."
"Aha. A máš přítele?"
"Ne nemám. Zdá se mi to nebo se vyptáváš jako, kdyby si mě chtěl zbalit?"
Iruka dostal slušivou rudou barvu a dále se cesta i večeře odehrávaly v tichu. Po večeři šel Iruka doprovodit Kayame k jejímu bytu.
"Dobou Kayame."
"Dobrou Iruko"
Kayame se odebrala do svého bytu. Její první kroky směřovaly do koupelny, kde si dala sprchu a pak následovala postel a spánek, aby byla odpočatá do dalšího náročného dne.
Den Kayame začala sprchou a bez snídaně se odebrala na místo srazu ze svým novým týmem. Chvíli trvalo než tam doběhla. Už tam na ní čekaly tři osoby.
"Dobré ráno já jsem Kayame Váš nový mistr. Prosím představte se mi jeden po druhém."
"Já jsem Ariko Nakami." Začal červenovlasý kluk
"Já Monaki Oniko." Pokračovala drobná dívka ze stříbrnýma vlasama.
"A já jsem Kinako Dakay" Představil se poslední černovlasý kluk.
"Nejdřív bych Vás poprosila, aby jste mi ukázaly Vaší dovednost v házení šurikenů."
Dnešní den týmu 11. Byl naplněn zkouškamy výdrže, trpělivosti a dovedností.
"Pro dnešek by to stačilo můžete jít domů. Zítra se opět setkáme u ve stejnou dobu."
"Dobře naschledanou mistře."
Kayame šla pomalu po cestě, která jí dovede k jejímu bytu. Ti tři jsou zajímavý tým. Bude to chtít hodně času, ale budou velmi dobří ninjové nejvíce času zabere trénink z Kinakem, protože to on je lykan. Bude to ještě náročné.
"Ahoj Kayame jaký byl první den s týmem?"
"Ušel sice byl náročnej, ale ne nejhorší. Jaký si měl den ty?"
"Dobrej jen Naruto zase prováděl výtržnosti."
"Pojď půjdeme na ichiraku rámen ať ti splatím to včerejší pozvání."
"Dobře."
Opět šli stejně jako včera mlčky na večeři. Ani jeden z nich neprolomil to svaté ticho až do doby než opět byly před jejím domem.
"Dobrou Kayame."
"Dobrou Iruko."
"Tady se nám někdo zamiloval." Ozvalo se za ním
"Kakashi vyděsil si mě."
" To sem nechtěl."
"Já a zamiloval?"
"Ano pořád se na ní díváš. Nevynecháš jedinou možnost být si sní. Pokud to není láska tak teda fakt nevím."
"Neřeš to Kakashi dobrou."
"Dobrou Iruko zkus se jí jednou přiznat."

 

Opravdu to byla posledni noc 11. část

4. října 2010 v 15:52 | Kaminaru-san |  Povídky
" Kde to jsem? "
" V nemocnici. "
" Kapitanko Unohano co dělám v Seireitei?! "
" Přinesli tě sem, když si ztratila vědomý. "
" Děkuji za Vaši péči, ale už jsem v pořádku. "
" Ne nejsi v klidu lež. "
" Prosím nechte mně odejít nechci Vám být zbytečně na obtíž. "
" Ne musíš se nejdřív uzdravit takže v klidu lež. "
Sakra zrovna tady jsem skončit nechtěla, ale asi nemám jinou možnost než zůstat. Snad bude štěstí při mě a nepotkám jeho. To by totiž byl můj konec. Miluji ho, ale nemůžu být s ním.

" Velitely mám na Vás troufalou otázku. "
" O co jde? "
" Vím, že jsem Vám včera říkala, že tu zůstanem jen dokud Kaya nebude v pořádku, ale změnila jsem názor mohla bych zde už zůstat na stálo i s Kayou. Nebojte nebudeme na obtíž. "
" Určitě to půjde nějak zařídit. "
" Děkuji moc. "
" Nemáte zač bude to pro nás nesmírná čes, že tu již zůstanete. "

V ten moment se rozhodlo. Před Kayou bude těžký úděl. Být vedle něj denně ho potkávat a dělat, že ho nechce nebo s ním.


" Kayo jak se ti daří? "
" Už dobře Mina-hime můžeme vyrazit na cestu domů. "
" Ne Kayo rozhodla jsem jinak. "
" Jaké je Vaše rozhodnutí Mina-hime? "
" Zůstaneme tu již natrvalo. "
" C-c-ože? "
" Ano slyšíš dobře už tady zůstaneme. To je mé rozhodnutí. "
" Jak si přejete Mina-hime. "
" Co ten smutný tón Kayo? "
" To nic Mina-hime. "
" Bude to tvoje šance být opět s ním a už na vždy tak ji nepromarni. "

Mina-hime odešla s pokoje, kde ležela Kaya. Ta začala plakat." Proč jste mi to udělala Mina-hime? " ozývalo se mezi jejími vzlyky.

>>>>> porada kapitánů<<<<<

" Jak jste se už zajisté doslechly Mina-hime a Kaya zůstanou u nás již na pořát. Doufám, že s tím nikdo z Vás nebude mít problém a budete se k nim chovat co nejlépe dovedete. "
Výraz Hisagiho mluvil za vše byl plný překvapení a přitom štěstí. " Opět budu moci být s ní. " znělo mu v mysly. Tak moc ji chtěl mít už napořád u sebe a teď se to možná i splní.





Omlouvám se, že je to tak krátké, ale blbne mi noťas i net

info

19. září 2010 v 21:23 | Kaminaru-san |  Blbosti
Zítra nebo pozítří přibyde další díl povídky Opravdu to byla poslední noc a jedna jednorázovka
 


Prosím

26. června 2010 v 22:21 | Kaminaru-san |  Blbosti
Chtěla jsem dnes přidat 4 povidky, ale připadá mi, že je nikdo nečte..... Kdo chce abych sem přidala povídky ať nechá komentář.....

Odvaha udělat něco čeho se bojíme se vyplácí

11. června 2010 v 13:51 | Kaminaru-san |  Jednorazové povídky
Neděste se, ale další pokus o povídku tentokrát jednorázovku

Odvaha udělat něco čeho se bojíme se vyplácí

Můj pohled na tento svět se změnil. Už vím, že každý může milovat a být milován. Jen někteří nemají pochopení pro lásku ke stejnému pohlaví, ale to je jejich chyba ne má. Poprvé jsem ho potkal když jsem byl s kamarády v jednom klubu seděl tam v rohu místnosti s tím svým smutným pohledem. Každou noc jsem se tam vracel s nadějí, že ho opět spatřím, ale neměl jsem štěstí. Než jsem ho potkal podruhé uplynuly dva týdny, ale mě to připadalo jako několik let. Měl na sobě maskačové kraťasy a černé tričko a opět ten smutný pohled, který mě ničil.

" Ahoj " pozdravil jsem ho, ale moc nadšeně nevypadal spíše naopak ještě víc byl smutný. Neodpověděl mi na pozdrav jen tak tam smutně stál a díval se na mě jako na ducha. Opět jsem se ho snažil na něco zeptat tentokrát s úspěchem jmenoval se Hano s těžkostmi jsem z něj dostal i jeho věk tj. 18 připadal jsem si jako bych někoho vyslýchal . On tam jen stál s rukama v kapsách a odpovídal.

Začaly jsme se pak scházet denně byl pro mne jako droga chtěl jsem ho mít pořád u sebe tehdy jsem si to uvědomil byl pro mě vším nemohl jsem bez něj být ani den bylo to bez něj strašné celý svět byl pro mě černý začal jsem toužit po jeho těle, ale nemohl jsem ho mít nechtěl jsem mu ublížit tak dlouho trvalo než mi začal věřit nechtěl jsem o to přijít jen aspoň jednou ho políbit, ale nemohl jsem ta představa , že bych ho mohl ztratit byla strašná.

Dny utíkaly a já po něm čím dál víc toužil. Několikrát jsem to málem udělal, ale jen málem. On se začal konečně usmívat, když se usmíval byl ještě víc roztomilý. Dívat se na něj a nemoct ho mít bylo peklo. Dnes se opět máme setkat. Dnes už to nevydržím.

Ty hodiny s ním rychle ubíhají za chvíli opět budu bez něj. Dívat se už na vždy do jeho modrých očí to je jediné mé přání, které se mi nejspíše nikdy nesplní. Doprovázím ho k jeho domu jdeme mlčky ani jeden z nás se neodvažuje prolomit tohle ticho. Už stojíme před jeho domem opět ho musím nechat jít, ale nechci. Chytím jeho ruku on se ke mně otočí a než stihne něco říct políbím ho. Je mi jedno co bude pak za tento polibek dám klidně i svůj život.

Nevěřil jsem tomu, ale on polibek přijal. Usmál se na mě a jen tiše řekl " Já se bál, že kdybych tě políbil já tak by byl všemu konec teď už vím, že strach byl zbytečné miluji tě! "

To co jsem od něj uslyšel pro mě bylo to nejcennější od té chvíle jsme byly spolu. Nikdy nebudu litovat, že jsem s ním on je moje všechno bez něj bych to už nikdy nebyl já.

Název zatím nemá je to jen pokus

12. května 2010 v 17:32 | Kaminaru-san |  Povídky
Pamatuji si, když se poprvé viděli. Jednoho dne se k nám do vesnice přistěhovala rodina z dvěma svými dětmi a jednou nevlastní dcerou. Všichni na ně byli zvědaví, protože se říkalo, že jejich rodiče budou hned přijati k ANBU a jejich nevlastni dcera k nam na akademii a rovnou do naší třídy. Její dvě nevlastní sestry totiž byly již chunini. Ona z nich byla nejmladší.
Druhý den po příjezdu do naší vesnice byla představena naší třídě.
" Teď buďte ticho a poslouchejte"
" To je ta holka její sestry říkaly, že je monstrum " ozvalo se někde ve předu
" Drž tu svou nevymáchavou hubu Ziki" á tak už víme kterej blbec to řekl
" Tohle je Araikai Noake naše nová studentka a vaše spolužačka takže na ni buďte milí"
" Jak máme být milí na monstrum"
" Drž hubu Ziki" napomenul sensei znovu toho nejdebilnějšího kluka ze třídy.
" Tak kam tě posadím......á už vím posaď se ke Kotetsuovi a Izumovi"
" Cha cha áno ke Kotetsuovi a Izumovi k těm největším ubožákům z Konohy" ach ano Ziki opět otevřel svou nevymáchanou hubu.
Araikai si šla sednout k nám do zadu.
"Nic si z něho nedělej je to největší idiot na této akademii" uklidňoval naši novou spolužačku Izumo.
" Aha"
" A málem bych zapoměl zítra jdeme na jednu takovou exkurzi do rujn jednoho klanu. Sraz je v 7:00 u hlavní brány "
" Rozumím "
>>>>>>>>>>>> druhy den v 7:00 před hlavní bránou<<<<<<<<<<<<

" Jsme tu už všichni "
" Ano sensei "
" Tak vyrážíme "

::::::::::::::::::::::::::::: po 1 hodině běhu::::::::::::::::::::::::::::::

" Tak jsme tady. Tohle je to co zbylo z klanu Aidori. Asi pujdem dovnitř. Dávej te si pozor ať se nepropadnete do rozlehlích katakomb "
" To je úžasný "
" Ano to je Ziki "
" Tento klan byl znám tím, že vytvářel vlastní pečetě a mají ty nejlepší mediky. "
" Když byl tak úžasný jak říkáte. Tak proč byl vyvražděn? "
" Nebyl vyvražděn Araikai "
" Byl "
" Nejsou žádné důkazy. Jen ti co byly z toho klanu tak ví co se ten den stalo. "
" Ten den proběhl masakr. "
" Jak to můžeš vědět. "
" Jak jste říkal jen ti co byly z toho klanu to ví. Mé pravé jméno je Ayu Aidori. Ten den si pamatuji stalo se to před třemi lety. "
" Máš nějaký důkaz ty monstrum. "
" Důkaz mám Ziki. "
" Pojďte se mnou"
" Nemněli by jsme. Co když se propadneme do katakomb. Je legenda, že katakomby střeží monstra"
" Co je to podlaha se třese"
" Au kam jsme se propadli. "
" Do katakomb "
" Co zde pohledáváte. Za to, že jste sem vlezli vás čeká smrt. "
" Zadrž Goete. "
" Kdo jsi odkud znáš mé jméno? "
" To už si mně nepamatuješ? To je tvá paměť tak chabá? Tak to mně teda mrzí. "
" Ayu-hime"
" Takže si mně pamatuješ. Tak to jsem ráda. "
" Jak bych na Vás mohl zapomenout. Už je to ale dlouho co jsme se viděli naposledy "
" Dlouho ani ne jen 3 roky..... "
" Pro Vás to možná jsou jen 3 roky, ale pro mně je to věčnost. Pobývám zde v katakombach kam se dosud lidska noha bala jit. "
" K tvé smůle tu budeš mít rušno já tu teď budu každej den. "
" Proč se chcete vracet do těchto rujn. Nic zde nezůstalo...vše bylo zničeno.... "
" Moc dobře víš, že to není pravda. Toho dne jsem nepřežila jen já, ale i další.....musíme je najít! "
" Jak je chcete najít? "
" Pošlu Keyr, aby je našel, když ho uvidí létat na nebi budou vědět, že je na čase se sem vrátit a obnovit klan. "
" Hime? "
" Copak? "
" Stál jsem při Vaší matce a chránil jí dokud jsem se mohl hýbat nyní budu chránit Vás "
" Děkuju ti....jen teď nevím co s nimi chtěla jsem jim říct co se toho dne stalo, ale nemůžu je to totiž něco co by oni nepochopily..."

Smrt hrdiny

25. listopadu 2009 v 10:06 | Kaminaru-san |  Jednorazové povídky
Pro I_LOVE_KAKASHI a všechny mé SB. Mám Vás moc ráda

Vítr si hraje s květy bílích lilii, které leží na hrobě mladého chlapce. Na jeho náhrobku je vytesáno jméno Naruto Uzumaki. Všichni dokonce i nebe pro něj pláče. Jeho smrt všechny zármoutila. Dříve byl nazýván monstrem teď hrdinou celé vesnice. Každý kdo příjde k jeho hrobu vzpomíná na chvíle s ním. Sakura na to jak byl do ní zamilovaný a ona milovala Sasukeho. Iruka- sensei jak chodil s Narutem na rámen vzpomínal na jeho smích, který dokázal i když mu nebylo dobře, vykouzlit na své tváři. Naruto pro něj byl vlastním synem.

Každý na něj vzpomínal jako na hyperaktivního, tvrdohlavého ninju, který měl sen. Jeho sen byl stát se hokagem. Ten se mu bohužel nesplnil osud mu nepřál. Umřel smrtí hrdiny zachránil ty který miloval. Liška, která v něm byla zapečetěna dokonce i ona nechtěla jeho smrt. Snažila se ho až do poslední chvíle zachránit, ale nepodařilo se jí to.

Mluvíme o přítomnosti, ale teď je čas podívat se do minulosti a zjistit proč zemřel.

Již dlouho žil Naruto se svojí láskou Hatekem Kakashim dříve senseiem teď milencem. Byly do časy kdy byl štastný nebo si to aspoň každý myslel. Plnil vzorně mise. Ale Kakashi na něm poznal, že není v pořádku, že mu něco chybí. Naruto mu vždy když se ptal odpověděl, že nic a usmál se Kakashi se nedokázal ptát znovu, protože ho jeho sladký úsměv vždy přemluvil. Ten den, kdy se to stalo byl Naruto jiný. Jeho tvář která vždy vyzařovala štěstí nyní vyjadřovala smutek, vztek a beznaděj a to ve chvíli, kdy byl zavolán do kanceláře hokage a ta mu oznámila, že jeho milovaný Kakashi byl zabit jeho dříve nejlepším přítelem Sasukem. Jeho srdce zalil vztek v tuto chvílí chtěl jediné a to zabít Sasukeho, kterého chtěl dříve přívést zpět.

Hledal ho několik dní až ho našel. Naruto se na něj koukl uplně chladným pohledem až ho to samotného zarazilo.

" Proč Sasuke? " při této otázce začali z nádherných modrých očí kanout slzy
" Protože si můj a nikdo mi tě nevezme. Neboj teď jsou na řadě tví přátelé po jejich ztrátě ti zbydu jen já. " Zlostný smích se rozlinul Sasukeho skrýší.
" Nenechám tě Sasuke. Šáhni na ně a slibuji ti, že budeš trpět. "
" Ale Naruto já vím, že to nedokážeš, protože mně miluješ. " Opět následoval zlostný smich
" Miloval sem Kakashiho. Ne tebe!! "

Po této větě začal souboj, který byl velmi těžký. Sasuke nečestným způsobem zabodl meč do zad Naruta. Ten zaůpěl bolestí. sesul se na kolena. Sasuke mezitim vytahl druhou katanu a přešel tak aby viděl jeho tvář. " Když nemůžeš být můj tak nikoho! " Sasuke zasadil poslední ránu přímo do srdce a zároveň i Naruto zasadil sasukemu první a poslední ránu kunaiem, který měl až do teď schovaný.

" Neumírej maličký! Neeeeeeeee! "
" Promiň Kyu, ale já bych už stejně nemohl žít bez Kakashiho "
" Maličký "
" Sbohem Kyu. "
" Sbohem maličký i když jsme se ze začátku nesnesli měl sem tě moc rád. "
" Já tebe taky. "

Blonďáček se sesul k zemi a posledním zbytkem své síli řekl " Miluju tě Kakashi. "
To byly poslední slova Naruta Uzumakiho hrdiny jeho vesnice. Nýní leží jeho hrob u hrobu Hatake Kakashiho jeho lásky.

Další články


Kam dál